Tento dokument byl schválený na třetí mezinárodní konferenci nezávislé organizace mládeže REVOLUTION dne 28. července 2008 v Liberci.

Úvod

Se světem, v kterém žijeme, není něco v pořádku.

Skoro jedna miliarda lidí nemá přístup k čisté vodě, ale zároveň se ve světě udržuje dokonalá svěžest minimálně 13 tisíc golfových hřišť. Nadnárodní společnosti oznamují miliardové zisky, ale ve stejnou dobu musí jejich zaměstnanci pracovat víc a víc, jejich mzdy se nezvyšují a jejich dělnická a odborářská práva jsou ohrožena. Výroba neustále roste, ale prospěch z toho má stále méně a méně lidí.

Tyto problémy jsou výsledkem systému, v němž žijeme – kapitalismu

My, členové nezávislé organizace mládeže REVOLUTION, se domníváme, že kapitalismus a všechny problémy, které z něj vycházejí, může být překonán a nahrazen jinou formou společnosti: socialistickou společností orientovanou na uspokojování potřeb lidí nikoliv na zisk. Útlak má dlouhou tradici, ale dnešek skýtá všechny technologické předpoklady, aby všichni lidé žili uspokojivý život.

V kapitalistické společnosti existují vždy protesty: miliony lidí vycházejí do ulic proti agresivním válkám, začínají povstání proti hladu, stávkují za lepší mzdy. Avšak tyto protesty postrádají strategii, kterou navrhujeme všem mladým lidem, kteří chtějí bojovat proti kapitalismu.

Pozvedáváme požadavky bojů, které jsou „teď a tady“ a spojujeme je s perspektivou sociální revoluce. Každý boj musí pozvedávat požadavky a vytvářet orgány boje, které vtahují masy do politického boje, vytvářejí spojení s dalšími boji a zpochybňují hranice dané kapitalismem. Tímto způsobem chceme vytvořit most: mezi dnešními boji proti dopadům kapitalismu a revolučním bojem proti systému samotnému.

Netvrdíme, že známe všechny odpovědi – máme myšlenky založené na vědeckém studiu společnosti a dvou stech letech zkušeností dělnického hnutí. Potřebujeme ale tyto myšlenky rozvíjet politickou debatou a skrze zkušenosti získané v třídním boji. Proto budeme na tomto programu neustále pracovat cestou diskuzí uvnitř naší organizace ale také diskuzí s jinými revolucionáři. Rádi proto také uslyšíme váš názor!

Souhlasíte-li s myšlenkami v tomto programu a věříte-li boji za naplnění tohoto programu ve skutečnosti, organizujte se! Vstupte do nezávislé organizace mládeže REVOLUTION!

Kapitalismus

Žijeme v kapitalismu. Ale co to znamená? Pro malou menšinu světové populace kapitalismus znamená svobodu investovat, nicméně jejich cílem je získat miliardové zisky. Pro většinu lidí znamená kapitalismus vykořisťování, útlak, hlad a války. Kapitalismus je třídní společnost, kde lidé přináležejí k určitým třídám podle jejich funkce v globálním hospodářském cyklu. Za kapitalismu proti sobě stojí v zásadě dvě velké třídy: kapitalisté a dělníci. kapitalisté jsou ti, kteří mohou mít příjem z cizí práce, neboť jsou vlastníky výrobních prostředků. dělníci jsou ti, kteří nevlastní výrobní prostředky, a proto musí prodávat svoji pracovní sílu.

Bohatství kapitalistů je vytvářeno dělníky, nikoliv manažery nebo kýmkoliv jiným. Ale dělníci získávají jen část hodnoty, kterou vytvořili, ve formě mzdy. Tento způsob obohacování se nazývá vykořisťování. Vykořisťování tedy není nějakou zvlášť odpornou formou kapitalismu, ale je základem samotného systému. Kapitalisté takto nejednají proto, že jde o „nemorální“ lidi, ale spíše proto, že musí neustále zvětšovat svůj kapitál, neboť systém konkurence je nutí investovat stále větší sumy, nechtějí-li být převzati svými konkurenty. Tato forma výroby vede znovu a znovu ke krizím. Za kapitalismu nejsou ve středu zájmu potřeby lidí ale maximalizace zisků.

Za účelem růstu použije kapitál jakéhokoliv nezbytného prostředku. Aby získal přístup k větší pracovní síle jsou lidé vytrháváni ze svého rolnického živobytí a vrženi do slumů kolem velkoměst, aby otročili jako nádeníci. Takto si kapitalismus vytváří svého vlastního hrobaře: globální dělnickou třídu. Kapitalismus je světový systém, který vstupuje do každého aspektu našich životů. Všechno a každý musí být podřízen potřebě kapitálu růst. Pouze světový a demokratický hospodářský plán, který zajistí spravedlivé rozdělování a udržitelnou výrobu může ukončit tento chaos.

• Kapitalismus musí být svržen revoluční cestou! Moc kapitálu a kapitalistů může být zlomena pouze třídním bojem dělnické třídy a dalších utlačovaných tříd!
• Dělníci musí převzít výrobní prostředky a změnit je na vlastnictví společnosti!
• Za demokratickou plánovanou ekonomiku orientovanou na uspokojování lidských potřeb!
• Musíme vytvořit beztřídní společnost – našim cílem je komunismus!

Stát

Stát není nezávislou věcí, která stojí nad lidmi. Jde vždycky o výkonný a utlačovatelský orgán vládnoucí třídy – stát za kapitalismu je tedy kapitalistickým státem. V určitých situacích může stát jednat proti zájmům jednotlivých kapitalistů, ale vždy jedná v zájmu kapitalistické třídy jako celku. Vládnoucí třída potřebuje stát, aby mohla bránit uspořádání, z něhož má svou moc a bohatství. Proto musí stát pečovat o různé věci. Zaprvé, musí vytvořit základní zákony umožňující, aby kapitalistické vykořisťování bylo „legální“, musí tedy ochránit soukromé vlastnictví zákony a silou. V každém státě vytváří ochrana soukromého vlastnictví největší část právní a administrativní agendy. Ozbrojené složky státu jako je policie, armáda a tajné služby v zásadě pracují k ochraně kapitalistických výrobních a vlastnických vztahů a zničení jakéhokoliv druhu odporu proti existujícímu pořádku. I když vlády přicházejí a odcházejí, vojsko, policie a státní byrokracie se nemění.

Vlastnické vztahy jsou udržovány útlakem a násilím, ale nejen nimi. Kapitalistický stát má za cíl udržet společenské konflikty na nízké úrovni. Stát musí také zajistit, že dělníci, které v tu chvíli systém nepotřebuje, nepoklesnou příliš hluboko do bídy – neboť tito lidé mohou být nakonec za potřebí později a jako nezaměstnaní mohou stlačovat mzdy těm, kteří jsou (dosud) zaměstnáni. Aby lidé bez práce zůstali naživu existují důchodové fondy a dávky v nezaměstnanosti. Skrze školy, univerzity a další vzdělávací instituce může dát stát lidem všeobecné vzdělání, které je přizpůsobeno potřebám kapitálu. Vzdělávání za kapitalismu vždy znamená výchovu podřízených pracovníků.

Formou státu preferovanou kapitálem je parlamentní demokracie. Ta dává zdánlivě každému právo účastnit se rozhodování. Ale ve skutečnosti zůstává moc v rukou bohatých. Tato „demokracie“ má pouze jediný cíl: dát kapitalistickému systému líbivou tvář. V průběhu třídních bojů a krizí však buržoasní stát může shodit svoji příjemnou masku a ukázat svoji odpornou tvář: militarismus, diktatura a fašismus jsou připraveny zachránit kapitalismus v dobách krize.

• Ne kapitalistické podvodné „demokracii“! Žádná důvěra institucím kapitálu!
• Rozbít buržoasní stát (především armádu, policii, tajné služby a státní byrokracii) a nahradit jej samosprávou obyvatelstva!
• Nahradit buržoasní parlamentarismus systémem rad pracujících s přímo volenými zastupiteli! Ti musí pobírat průměrnou dělnickou mzdu a podléhat možnosti odvolatelnosti od svých volitelů!

Válka a imperialismus

Statisíce lidí umírají každý rok ve válkách, které nepomáhají nikomu kromě malé skupiny kapitalistů. Válka je přímý produkt kapitalistického systému. Pro kapitalisty je stále obtížnější dosáhnout zisků, protože trhy se stávají nasycenými a nové je obtížné otevírat. Konkurence mezi kapitalisty různých zemí narůstá a tento souboj znovu a znovu nabírá podoby války. Aby zajistili svoji pozici na světovém trhu a garantovali dodávky surovin pro svůj průmysl musí několik velkých mocností dominovat hospodářsky a politicky celému světu. Například USA obsadili v roce 2003 Irák, aby si zajistily tamní ropné rezervy, což vedlo k smrti jednoho milionu lidí. Tato dominace několika málo bohatých zemí je nazývána imperialismus.

Některé národy a státy často přímo či nepřímo utlačují jiné národy, nebo i vojensky okupují jejich země. Příkladem takovýchto utlačovaných národů jsou Kurdové, Baskové, Palestinci, Iráčané, Tamilové, domorodci atd… Nemáme žádný zájem na vzniku nových kapitalistických států, ale pro utlačované je mimořádně obtížné osvobodit se z dvojího řetězu kapitalismu a imperialistické okupace. Proto uznáváme právo utlačovaných národů na sebeurčení jako krok k osvobození celého lidstva. Podporujeme všechna hnutí proti okupaci, a to i když kritizujeme, nebo odmítáme jejich politiku. Národní nezávislost sama nepomůže masám v utlačovaných zemích. Pouze socialismus může natrvalo odstranit jejich chudobu a ekonomickou závislost. Proto musí dělnická třída v utlačovaných zemích hrát vedoucí roli v boji proti okupaci a útlaku.

Když několik imperialistických velmocí vede válku, škodí to pracujícím víc než cokoliv jiného, neboť jsou nejen vrženi do války jako vojáci, ale musí také snášet vypětí a strádání válečné ekonomiky. Zejména mladí dělníci jsou vyzýváni, aby obětovali svůj život pro „blaho země“. Dělnická třída nemá žádný zájem na válkách proti svým třídním druhům v jiných zemích, a proto nemůže ve válce mezi imperialistickými velmocemi podporovat žádnou stranu.

• Mezinárodní solidarita pracujících! Za demonstrace, blokády a stávky proti imperialistické válce!
• Proti rekrutování do imperialistických armád! Za právo mladých vojáků na sebeorganizování!
• Za uznání práva utlačovaných národů na sebeurčení včetně práva na státní nezávislost!
• Zrušte všechny „dluhy“ zemí Třetího světa! Za okamžité zrušení MMF, Světové banky, WTO a dalších nástrojů nadvlády nadnárodních korporací nad světem!
• Proti kapitalistickým válkám postavme revoluční válku proti kapitalismu!

Ničení životního prostředí

S naší planetou to není v pořádku. Změna klimatu ohrožuje lidskou existenci. Plundrování naší země vede k oteplování atmosféry, znečištění moří a drastickému nárůstu přírodních katastrof – a rovněž k neustálému zhoršování životních podmínek mnoha lidí. Tento vývoj nejvíce škodí lidem v nejchudších oblastech světa: špatná úroda, záplavy, půdní erose, růst pouští atd. dopadá zejména tvrdě na ty nejchudší. Ale naprostá přírodní katastrofa se blíží i v průmyslových zemích.

„Řešení“, která kapitalisté nabízejí na problém klimatu, jsou různá – ale zaměřují se pouze na příznaky změny klimatu, nikoliv na její příčiny. Individuální oběť je propagována tučnými písmeny: „Šetřete vodou, šetřete elektřinou, nejezděte autem!“ Každý jednotlivec se má samozřejmě chovat ke zdrojům na této planetě odpovědně. Ale odpovědnost za klimatickou změnu leží primárně na velkých korporacích a kapitalistickém výrobním způsobu samém. Kapitalismus není závislý na ekologické udržitelnosti, pouze na vytváření největších možných zisků v co nejkratším čase. Potřeby lidí a jejich právo žít v neznečištěném a rozmanitém životním prostředí mají pouze druhořadý význam.

Kapitalisté udržují výrobky a výrobní metody, které jsou vysoce škodlivé životnímu prostředí. Například ropná lobby se svými téměř bezednými zdroji se pokouší zastřít škodlivé dopady fosilních paliv. Atomová loby se pokouší maximalizovat zisky omezováním bezpečnostních opatření a prodlužováním doby činnosti reaktorů na nejzazší mez, což dělá z nukleární energie zvláštní nebezpečí. Je zcela jasné, že kapitalismus není schopen řešit environmentální problémy, které vytváří: i kdyby se o to několik kapitalistů třeba pokusilo, stali by se oběti konkurenčního boje. Výzva k individuální oběti je pouze zřejmým pokusem těch, kteří nesou zodpovědnost za ničivé účinky na naše klima, nechat za krizi platit dělnickou třídu. Pouze malá část současného ničení životního prostředí je způsobena individuální spotřebou. Hvězdy, které kážou o individuálním odříkání v médiích, cestují kolem světa v soukromých letadlech! Klimatickou katastrofu může zastavit a udržitelnou ekonomiku vytvořit pouze radikální změnou hospodářského systému a jeho reorganizace na základě demokratického plánování. Ekonomika orientovaná na skutečné potřeby umožní dlouhodobou koexistenci lidí a přírody.

• Aktivita proti změně klimatu není jen zodpovědností jednotlivce. Korporace a společnosti musí být přinuceny akceptovat svojí zodpovědnost!
• Ne ekoreformismu! Pouze úplný rozchod se stávajícím systémem umožňuje řešení klimatických problémů!
• Hospodářství musí být plánováno dělníky podle kriteria ekologické udržitelnosti!

Dělnická třída

Dělníkem není pouze ten, který stojí u pásové linky. Dělníci jsou lidé, kteří musí prodávat svoji pracovní sílu – jinak by nedostali žádné peníze a nemohli by přežít. To je „svoboda”,kterou nám kapitalismus nabízí: volba mezi vykonáváním námezdní práce a smrtí. Kapitalisté diktují způsob, který se vykonává práce: mzdu, hodiny, pracovní tempo a bezpečnostní opatření jsou v jejich rukou. V minulosti byli dělníci vydáni kapitalistům zcela na milost, ale v průběhu času se začali bránit. Zorganizovalo se dělnické hnutí a kapitalisté byli nuceni učinit určité ústupky ve formě kolektivních smluv a pracovního zákonodárství. Tato práva nebyla představena vládnoucí třídou – byla vybojována v těžkých bojích.

Dělnická třída je jedinou třídou, která má objektivní zájem na solidaritě. Je to kvůli způsobu, jakým jsou dělníci integrováni do výroby: v závodě nemůže nikdo pracovat sám – dělba práce a kooperace je nezbytná. Zatímco kapitalisté si mezi sebou konkurují, dělníci mohou za své zájmy bojovat pouze kolektivně. Dělnické boje začínají malými věcmi – například požadavkem za lepší mzdy – ale mají obrovskou sílu. Dělnická třída udržuje výrobu, a proto je jedinou třídou, která má konzistentní zájem na svržení kapitalismu. Podporujeme dělnické boje, i když se zdají být ve svých požadavcích velmi omezené, abychom je posunuli kupředu a rozvinuli revolučním směrem. Jednota a politické uvědomění dělníků jsou vytvářeny v boji.

V boji může být dosaženo určitých zlepšení. Ale v časech krizí bude každé zlepšení znovu zničeno nezaměstnaností, škrty a inflací. Proto bojujeme, aby 1) mzdy byly automaticky zvyšovány se zvyšujícími se cenami a 2) počet pracovních hodin automaticky snižován tak, aby práce byla rozdělena mezi všechny. Obě opatření musí být kontrolována dělnickými organizacemi. Pokud kapitalisté říkají, že nemají peníze pro růst mezd nebo snižování pracovního týdne, musí mít dělníci možnost podívat se do podnikových knih a sami kontrolovat výrobu.

• Dělnická třída se musí organizovat mezinárodně! Jsme silní, jenom když držíme při sobě!
• Za růst mezd v případě inflace! Za snížení pracovního dne v případě nezaměstnanosti!
• Dělníci musí výrobu kontrolovat sami!

Mládež

Mladí lidé se mají za kapitalismu zvláště špatně: stres v práci nebo ve škole, máme-li už vůbec práci nebo vzdělání. Jsme ekonomicky závislí na naší rodině a omezováni v rozvoji své sexuality. Pro většinu mladých lidí znamená dnešní systém muset se postavit světu, který je k nám nepřátelský. Jsme zajímaví pouze jako levná pracovní síla nebo konzumenti. Mládež má zvláštní důvody, proč odmítnout kapitalismus – jsme ti, kteří budou muset za výsledky systému později zaplatit! V institucích jsou to většinou lidé starší čtyřicítky, kteří rozkazují. Nechceme čekat až budeme starší a „kráčet“ skrze kapitalistické instituce – chceme kontrolovat své životy už teď!

Naše myšlenky a návrhy jsou ale buržoasní společností přijímány s poklidným úsměvem, v případě nutnosti také policejními obušky a slzným plynem. Politická aktivita mladých lidí je vnímána jako něco, čemu je třeba bránit: naše otevřené prostory jsou zavírány, jsme pozorováni kamerami a šikanováni policií. Je nám doporučováno, abychom se bavili v nákupních centrech, kde si vládnoucí třída dělá zisky, a ne tam, kde chceme my. Jsme kriminalizováni za individuální užívání drog, zatímco farmaceutický průmysl vytváří miliardy za utišující drogy (např. Ritalin).

Vzdělání je oficiálně lidské právo, ale v realitě závisí na tom, kolik peněz mají vaši rodiče. Říká se nám, že nejsou peníze na školy a univerzity, ale armáda má neustále truhly, aby mohla polapit mladé lidi bez vzdělání nebo perspektiv. Kapitalismus by raději měl vojáky, kteří plní příkazy, než široce vzdělané nižší třídy, které by mohly rozpoznat kořeny své bídy! V mnoha zemích se systém veřejného vzdělávání stal obětí vlny privatizací, které činí získání dobrého titulu naprosto závislé na obsahu tvojí peněženky. Školní a univerzitní osnovy jsou určovány podle zájmu kapitálu: Poskytují dovednosti, které požadují korporace a reprodukují myšlení, které je konformní vůči systému. Poté, co vychodíme školu, jsme nuceni vzít špatnou práci, která je pokrytecky prezentovaná jako zaučování nebo „získávání zkušeností“. Zde jsme vydáni na milost libovůli šéfů, neboť dělnická práva mladých lidí jsou obvykle významně menší než práva dalších dělníků.

• Bezplatné vzdělání pro všechny, placené z peněz bohatých! O osnovách musí být spolu-rozhodováno samotnými studenty! Zrušit známky na základních a středních školách!
• Rovná práva pro lidi každého věku! Za plná volební práva a plný příjem pro mládež!
• Upustit od všech zákonů proti drogám, vandalismu a sexualitě, které diskriminují mladé lidi!

Ženy a gender

Za kapitalismu jsou ženy systematicky znevýhodňovány. S výjimkou několika málo privilegovaných žen z vyšší třídy trpí ženy diskriminací a nerovným zacházením. Většina práce na světě je vykonávána ženami, které ale vlastní pouze malou část vyrobeného bohatství. Je tomu tak proto, že ženy jsou často tlačeny k péči o děti a domácím pracím – neplaceným! V mnoha zemích ženy postrádají nejzákladnější práva jako je vzdělání a zdravotní péče. Ale to není všechno: Ženy jsou nuceny, pod mnohem silnějším tlakem než muži, žít podle standardu krásy, který je určován patriarchální společností. Již od mala ženy slyší, že jsou podřadné a „slabší pohlaví“. Jsou očkované myšlenkami o tom, co je „typická žena“. Ženám jsou odpírána práva rozhodovat, co mohou dělat se svými vlastními těly, často násilnou cestou skrze degradaci na sexuální objekty a sexuálním násilím. V mnoha zemích nemají ženy právo rozhodnout se pro nebo proti těhotenství, neboť interrupce jsou zakázané nebo omezené na určité případy.

V rámci kapitalismu nelze útlak žen odstranit, neboť z něj vládnoucí třída velmi profituje: na jedné straně jsou ženy ještě víc vykořisťovány, neboť berou za stejnou práci méně než muži. Na druhou stranu je rozdělení podle pohlaví dalším prostředkem k rozdělení utlačovaných tříd a využívání jedněch proti druhým. Osvobození žen může být dosaženo pouze osvobozením lidstva z kapitalismu.

Mezi muži a ženami jsou biologické rozdíly, které ale nemusí vést k rozdílům společenským. Musíme rozlišovat mezi biologickým pohlavím a společenským pohlavím (gender). Našim cílem je vytvořit společnost bez útlaku, vykořisťování a diskriminace – revoluční perspektiva, která nemůže být realizována bez neustálého boje proti ženskému a genderovému útlaku. Dokonce uvnitř revoluční levice může být reprodukováno sexistické chování, často neuvědoměle. Z tohoto důvodu a také kvůli zvláštnostem revoluční práce mezi ženami podporujeme právo žen a sexuálních/genderových menšin scházet se a organizovat se autonomně uvnitř dělnického hnutí a levice, aby bylo možné bojovat proti sexismu.

• Stejný plat za stejnou práci! Za kolektivizaci domácích prací a péče o děti!
• Boj proti sexismu na všech frontách! Za neomezené právo na antikoncepci a interrupci na požádání!
• Za právo žen autonomně se organizovat, včetně revolučních organizací.

Nacionalismus, rasismus a fašismus

Nacionalismus je prostředkem vládnoucí třídy k sjednocení utlačovaných a utklačovatelů pod národní vlajkou. Tvrzením, že všichni lidé určité národnosti „plují na stejné lodi“ a mají stejné zájmy se snaží nasměrovat vnitřní společenské konflikty směrem navenek. Tento způsob myšlení vrcholí v rasismu, který ponižuje lidi kvůli jejich původu, vzhledu nebo mentalitě. Nacionalismus a rasismus postrádají jakoukoliv vědeckou základnu. Jde o ideologie, které rozdělují utlačované a odvádějí jejich zlobu pryč od systému.

Za normálních podmínek kapitalisté preferují parlamentní demokracii jako politicky stabilní formu státu. Ale v dobách krizí, kdy dělnické hnutí mohutní a kapitalismus je ohrožován, představuje poslední záchranu vládnoucí třídy fašismus. Fašismus je autoritářský, nacionalistický, rasistický, militaristický, protimarxistický režim namířený proti dělnickému hnutí a jeho výdobytkům. Ve 20. století byl fašismus schopen zachránit kapitalismus a uštědřit mezinárodní dělnické třídě zničující úder, z něhož se plně nevzpamatovala až do dnešního dne. Fašismus dnes zůstává velkou hrozbou pro dělníky, přistěhovalce a mladé lidi všech zemí, neboť fašisté používají k obraně kapitalistického systému brutálního násilí. Proto se celé dělnické hnutí musí proti fašistickému teroru účinně a bojovně bránit.

Jako internacionalisté odmítáme rasismus a každý nacionalismus. V chudých zemích nacionalismus obvykle vyrůstá jako reakce mas na útlak ze strany velmocí. Nacionalismus utlačovaných je pochopitelný, ale k problémům způsobeným světovým kapitalismem nenabízí řešení. Dělníci nemají žádnou vlast – rasismus není v jejich zájmu, protože je staví proti jejich třídním bratrům a sestrám v jiných zemích, nebo proti dělníkům jiného původu. Fašismus, i kdyby přijal nějaká antikapitalistická hesla levice, nemůže dělníkům nabídnout nic než ještě větší útlak a bídu. Dělníci všech zemí musí čelit rasismu a nacionalistické nenávisti šířené vládnoucí třídou skrze mezinárodní solidaritu a mezinárodní třídní boj.

• Pryč s veškerými omezeními pro cestování a migraci! Pryč s jakoukoliv rasovou diskriminací!
• Neustálý boj proti nacionalismu a rasismu, zejména v dělnickém hnutí!
• Zničme fašismus! Dělníci, imigranti a mládež se musí bránit sami!

Dělnické rady a revoluční strana

Kapitalismus je systém posedlý krizí. Každá politická nebo hospodářská krize může vyvolat protesty utlačovaných: demonstrace, blokády, stávky, povstání. Avšak tato spontánní hnutí postrádají jasný směr: ví, proti čemu jsou, ale nemají strategii k dosáhnutí změny společnosti. V této situaci jsou protestní hnutí ovládnuta byrokraty z reformistických stran a odborů, kteří fungují jako faktičtí vůdcové a snaží se udržet hnutí uvnitř hranic systému. Abychom všechny naše protesty posunuly vpřed, musí být masy vtaženy do politického boje skrze organizaci postavené na řadových členech a přímé demokracii. V průběhu každého protestu vznikají orgány boje jako jsou stávkové výbory a shromáždění. Tyto struktury musí budovány, vzájemně propojovány a zobecněny. Jsou semeny moci dělníků a utlačovaných – coby opozice k moci kapitalistů představované jejich státem. Stávkový výbor, který organizuje zastavení práce se může stát továrním výborem, který dohlíží na rozhodnutí šéfů, a ten se zase může stát dělnickým výborem, který bude kontrolovat samotnou výrobu.

Rovněž v průběhu protestů ve vzdělávání se vytvoří školní a univerzitní studentské výbory, které začnou řídit každodenní práci a zpochybňovat vládnoucí instituce. Takové rady se mohou spojovat na národní i mezinárodní úrovni, aby nakonec řídily celou společnost. Aby se ale tyto rady vyvinuly revolučním směrem, je zapotřebí revoluční organizace, která bude soustavně bojovat za perspektivu vlády rad. Dosáhne tak legitimity rad, v nichž bude uplatněn nejen princip rotace funkcí ale i maximální transparentnost. Cílem revoluční strany je organizovat se vedle a v rámci hnutí dělníků, mládeže a utlačovaných skupin, usměrňovat jejich sílu, bránit hnutí ideologicky před útokem kapitalistů a aktivně vytvářet úspěšné strategie proletariátu v třídním boji.

Tento způsob organizování se utlačovaných je neslučitelný s kapitalistickým státem, který se bude pomocí své policie snažit tento druh hnutí udusit. V každé stávce musí být zřízeny sebeobranné skupiny, aby bránily akci proti policii, šéfům a stávkokazům. Mládež a přistěhovalci musí rovněž zorganizovat sebeobranu proti státní represi a fašistickému teroru. Dělnická třída představuje sílu, která udržuje kola kapitalismu v chodu – proto je i třídou, která má možnost zastavit celý systém formou generální stávky a v revoluci převzít politickou moc do svých rukou. Protesty mládeže uvádějí společnost do varu, ale bez této hospodářské moci dělníků zůstávají v posledku bezzubé. Proto bojujeme za jednotu mezi revoluční mládeží a dělnickým hnutím.

• Za stávkové výbory a orgány boje volené řadovými členy pod jejich přímou kontrolou!
• Za sebeobranu dělníků a mládeže! Žádnou důvěru v policii, která pouze slouží zájmům kapitalistů!
• Za revoluční dělnickou stranu, která by sjednocovala a vedla různé boje! Za revoluční dělnickou internacionálu!

Ne reformismu

Uvnitř dělnického hnutí převládají reformistické síly. Sociální demokraté, labouristé a „komunistické“ (stalinistické) strany říkají, že brání práva dělníků, ale ve skutečnosti jejich boje brzdí. Jejich cílem je přijmout zákony a vytvořit vlády, které zlepší situaci jejich voličů a sympatizantů tj. dělnické třídy. Zmiňují socialismus jako svůj cíl, ale chtějí jej dosáhnout pomalým procesem reforem zákonů. Při každé příležitosti nicméně vstupují do kapitalistických vlád a vládnou v zájmu kapitalistů. Jejich pokusy učinit kapitalismus „humánnější“ je vedou až ke správě tohoto nehumánního systému!

Reformistické organizace ztrácejí podporu v celé řadě zemí, ale zůstávají vůdci milionů dělníků po celém světě. Dělnická třída za kapitalismu často tíhne k reformistickým iluzím. Kritizujeme reformisty při každé příležitosti, ale rovněž tyto strany vyzýváme ke společným protestům za práva dělníků. Našim cílem je mobilizovat jejich základnu v boji za dělnické a demokratické požadavky, posunout tyto boje kupředu, a tak v praxi prokázat správnost naši kritiky politické omezenosti reformistického vedení a reformismu vůbec

Reformisté mohou radikálně řečnit proti kapitalismu, avšak při naplňování svých reforem se spoléhají na kapitalistické instituce jako je parlament a policie a nechávají dělníky tváří tvář rozhodujícím bojům proti těmto institucím neozbrojené. V roce 1973 například Allende v Chile odmítl rozdat zbraně mezi dělnickou třídu a dělníkům říkal, aby věřili „demokratické“ armádě. Tato armáda pak svrhla o pár týdnů později jeho vládu a zavraždila desetitisíce dělníků!

Odbory jsou širšími organizacemi pracujících na obranu jejich práv. Ale odbory jsou zřídkakdy demokratické: dělnické příspěvky jsou používány na platy byrokratů, kteří pobírají několikanásobně vyšší mzdu, než dělníci, které údajně reprezentují. Byrokraté žijí jako střední vrstva mezi dělníky a kapitalisty, a proto nemají zájem na zničení kapitalistického systému. Revolucionáři potřebují pracovat v odborech, aby byli součástí dělnických bojů a zápasu za demokracii a organizaci řadových členů a konsistentně bojovali s byrokratickým vedením.

• Za jednotné akce celého dělnického hnutí!
• Za sebeobranu celého dělnického hnutí, včetně reformistických organizací, proti fašistům a státu!
• Za nezávislé revoluční strany! Za revoluční frakce v odborech!

Ne stalinismu

Ruská revoluce v roce 1917 byla organizovaná radami (sověty), které byly přímo voleny dělníky, vojáky a rolníky. Tato revoluce vytvořila nejdemokratičtější systém, který kdy spatřil světlo světa. Stát byl řízen samotnými masami. Ale chudoba Ruska, destrukce občanské války a neúspěch revoluce v jiných zemích systém rad zničily. Strana a státní byrokracie s Josifem Stalinem coby svým hlavním reprezentantem se zmocnila vlády. Stalinistický státní aparát, jehož forma kopírovala formu kapitalistických států, nezmizel, jak musí dělnický stát v době přechodu k betřídní společnosti. Stalinisté se vzdali perspektivy světové revoluce a místo toho vyhlásili „socialismus v jedné zemi“. Násilně potlačili dělnickou demokracii a zavraždili statisíce lidí včetně bezpočtu komunistů. Byrokratické státy takto zablokovaly přechod k beztřídní společnosti.

Stalinistické státy nebyly a nejsou socialistické, ale nejsou ani kapitalistické. Jejich hospodářství jsou založena na plánu, nikoliv na kapitalistickém trhu. Ale tyto plány jsou řízeny byrokracií, která využívá rozsáhlých privilegií ve srovnání s masou pracujících. Tyto byrokraticky plánované ekonomiky měly oproti kapitalismu své výhody. Ale protože neexistovala žádná demokracie mas na kontrolu plánů, mělo hospodářství stalinistických států tendenci stagnovat. V dlouhodobém období se byrokracie snažila rozšířit svá privilegia a znovu zavést kapitalismus. Mnoho stalinistických států – Rusko a Východní blok – odpadlo a řada bývalých byrokratů se stala kapitalisty. V jiných bývalých stalinistických státech, jako je Čína a Vietnam znovu zavedly samotné „komunistické strany“ kapitalistické výrobní vztahy, nebo se o to právě snaží.

Stalinistická byrokracie brání svá privilegia, utlačuje dělnickou třídu, ničí dělnickou demokracii a touto cestou brání rozvoji socialismu. Stalinistické státy musí být bráněny proti imperialistickým útokům a agresím, neboť ty mají za cíl okamžité zničení plánované ekonomiky. Stalinistická byrokracie rovněž pracuje na podkopání plánovaného hospodářství, ale pomalejším tempem a nekonzistentně. Pouze mezinárodní revoluce založená na dělnických radách může vytvořit skutečný socialismus.

• Proti byrokracii! Pryč s privilegii! Za hospodářský plán kontrolovaný samotnými pracujícími!
• Svoboda projevu a organizování pro dělnické hnutí! Ne systému jedné strany! Všechnu moc dělnickým radám!
• Ne znovu obnovení kapitalismu ve státech jako je Kuba a Severní Korea! Za politickou revoluci proti byrokracii!

Ne anarchismu

Anarchismus v několika posledních desetiletích získal mnoho sympatií v hnutí mládeže – známé „A“ je sprejováno po celém světě. Je to důsledek zrádné role sociálních demokratů a stalinistů, kteří zdiskreditovali „socialismus“, „komunismus“ a „strany“ obecně v očích bezpočtu mladých lidí. S anarchisty sdílíme mnohé cíle: usilujeme o společnost naprosté svobody pro všechny lidi bez sociálních tříd, útlaku, diskriminace a státu. Ale máme s nimi obrovské rozpory ohledně způsobu, jak takovou společnost vytvořit.

existuje mnoho různých variant anarchismu – od „individualistického anarchismu orientovaného na životní styl, přes na dělníky zaměřené „anarcho-syndikalisty“ po striktně organizované „platformové anarchisty“. Obecně ale všechny tyto skupiny souhlasí, že klíčem k svržení kapitalismu je získat maximum svobody „tady a teď“ tj. uvnitř mantinelů kapitalistického systému. Odmítají jakýkoliv druh „autority“ a „hierarchie“, což často prakticky znemožňuje organizování účinných struktur pro naše boje. Odmítají „dominanci“, aniž by se ptali, odkud tato dominance přichází.

Anarchisté jsou proti jakémukoliv typu státu z principu. My naopak vidíme, že dělníci se v revoluci musí bránit proti zastáncům starého pořádku, kteří učiní všechno v jejich moci, aby zastavili přerod společnosti. To znamená, že se dělníci musí organizovat a ozbrojit, aby zabránili obnovení kapitalismu. Avšak tato nutnost bude se zánikem společenských tříd postupně odumírat.

Mnoho anarchistů odmítá pracovat v masových hnutích bez revolučního vedení, jako jsou odbory nebo anti-imperialistická hnutí.Tato absence ale může pouze posílit úlohu reformistických či národních vůdců a izolovat revolucionáře. Mnoho anarchistů se spoléhá na malé (a elitní) skupinky s akcemi jako je ničení majetku, kterými zamýšlejí inspirovat masy k politickému boji. My samozřejmě bezpodmínečně bráníme takové akce proti státní represi, ale zároveň věříme, že pouze masové organizace a mobilizace utlačovaných mohou vést k revoluci.

• Za vážnou a konstruktivní debatu v hnutí mládeže o revolučních perspektivách!
• Svobodu pro všechny politické vězně včetně těch, s nimiž nesouhlasíme v názorech nebo taktice!
• Za obranu okupovaných domů a kulturních center dělnickým hnutím! Dělnické hnutí musí taková centra mládeži zajistit!

Revoluční hnutí mládeže

Kapitalismus se rád prezentuje jako „konec dějin“. S tím, jak tento systém ničí životní prostředí a vrhá lidstvo do nekonečných válek, se stává jasné, že kapitalismus skutečně může ukončit dějiny. Ale kapitalismus nemusí znamenat konec. Ve skutečnosti neexistuje déle než pár set let a je pouze jedním stádiem ve vývoji lidstva. Kapitalismus ale nezničí sám sebe. Společnost může být změněna pouze masami, které vezmou budoucnost do svých rukou.

Mladí lidé vždycky stáli v čele bojů za lepší svět. Jsme ochotni zkoušet nové věci, což nás dělá otevřenějšími k radikálním myšlenkám. Nenosíme na svých ramenech břemeno předchozích porážek. Boje mládeže mohou vést k revolučním krizím, jako byl květen 1968 ve Francii, kdy studentské protesty vedly ke generální stávce. Potřebujeme naši vlastní organizaci, neboť nejlépe víme, jak přinést revoluční perspektivy mezi dnešní mládež. Revoluční hnutí mládeže potřebuje být naprosto nezávislé, tak aby se mladí aktivisté mohli chopit odpovědnosti a učit se ze svých vlastních úspěchů a omylů. Každá skutečná revoluční organizace musí být naprosto demokratická – založená na demokratické diskusi a zároveň i jednotě v akci. Všechna její rozhodnutí musí být učiněna samotnými členy a všichni vůdcové musí být voleni přímo (a odvolatelní v jakémkoliv čase). Musí být prosta byrokratů a reformistů.

Uznáváme, že pouze dělnická třída má moc svrhnout systém. Proto bojujeme za vytvoření dělnických stran oddaných programu internacionalismu a socialistické revoluce. Strany, které se dnes nazývají komunistické, reprezentují byrokratickou sílu v dělnickém hnutí postavenou na levém reformismu. Potřebujeme novou revoluční internacionálu, která sjednotí dělnické boje v celém světě a – založena na zkušenostech mezinárodního dělnického hnutí – povede všude boj za dělnickou moc. Revoluční komunistická strana a internacionála jsou nejúčinějšími nástroji v boji za sebeosvobození dělnické třídy.

Může trvat roky, než zažijeme revoluční výbuchy ve světovém měřítku. Ale i v dobách klidu třídního boje je důležité rozvíjet každý boj pracujících, vzdělávat se a pokládat základy revolučních organizací. My, revoluční mládež a dělníci v celém světě, máme moc svět změnit. Boj za tuto změnu probíhá od chvíle, kdy kapitalismus vznikl. A i když třeba nezvítězíme zítra, naše vítězství nad kapitalismem je možné a nutné!

• Za nezávislé, revoluční hnutí mládeže! Za Revoluční internacionálu mládeže sjednocující boje v celém světě!
• Za novou revoluční dělnickou internacionálu, stranu socialistické revoluce!
• Jediné řešení je revoluce!