Začátkem června se hlavy států a vlád osmi nejmocnějších zemí sejdou na summitu v městečku Heiligendamm v severovýchodním Německu. Ačkoliv jde o osm údajně nejmocnějších lidí světa, musí se scházet v odlehlém luxusním hotelu, aby byli chráněni před protesty. Aby se demonstrantům neumožnil vstup na místo konání summitu, bude promrháno na 100 milionů Euro. “Skupina osmi“, ve zkratce G8, je nenáviděna, neboť její summity jsou symbolem bídy dnešního světa.

Nesnáším válku

Každý den se na zbrojení vyplatí přes dvě miliardy dolarů, aby se korporacím zajistil přístup k surovinám a trhům. Krvavá americká okupace Iráku vedla podle některých odhadů k smrti až 650 tisíc Iráčanů. Ale také zdánlivě pacifistická EU se stále více stává okupační silou: ať již na Balkáně, v Libanonu, Africe či střední Asii, všude přibývají další a další evropští vojáci, kteří zajišťují zisky evropských korporací. Poslední summit G8 v St.Petersburgu politicky zaštítil izraelskou invazi do Libanonu.

Nesnáším chudobu

Vlastníci Microsoftu, IKEA, ALDI a dalších společností mají každý bohatství v hodnotě desítek miliard dolarů. Ve stejnou dobu musí zhruba miliarda lidí – šestina lidstva – přežívat za méně než dolar denně. V chudých zemích není neobvyklé, že dělník šije pro nadnárodní společnost 14 hodin denně a dostává pouhých deset centů na hodinu. Dluhy Světové bance a bohatým zemím jdou do miliard, což země Třetího světa udržuje v nepřekonatelné závislosti.

Nesnáším vykořisťování

Také v bohatých zemích se vykořisťování zvyšuje. Dělníci pracují kvůli krácení mezd, prodlužování pracovního týdne a prodlužování odchodu do důchodu více a déle za méně peněz. Snižování podpor v nezaměstnanosti je zamýšleno jako opatření k vzrůstu tlaku na (ještě) zaměstnané. Konkurence mezi místy výroby znamená stavět dělníky jedněch zemí proti dělníkům druhých zemí a šířit rasismus. Vzdělávání a zdravotní péče, které jsou stále v mnoha bohatých zemích uznávány za základní práva, se stále více stávají jen privilegiem, za něž se musí hodně platit.

Nesnáším rasismus

Z Evropské unie se stává pevnost. Na Kanárských ostrovech nebo italském pobřeží přistává každý měsíc tisíce uprchlíků z Afriky a většina z nich je pak znovu deportována. Je možné deportovat i lidi z válečných zón jako je Afghánistán nebo Irák. Na hranicích USA a Mexika se buduje 700 mil (1100 km) dlouhý plot, který má zadržet imigranty z Mexika a Střední Ameriky. Pracující přistěhovalci jsou využíváni jako levná pracovní síla – strach z deportace udržuje jejich mzdy na nízké úrovni a jejich pracovní podmínky velmi ubohé.

Nesnáším represi

Levicové organizace protestující proti této bídě jsou ne celém světě kriminalizovány. Levicová baskická organizace SEGI byla označena za „teroristickou organizaci“. Komunistický svaz mládeže v České republice byl zakázán Ministerstvem vnitra, neboť požadoval zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. „Černá listina“ organizací považovaných a klasifikovaných jako teroristické se v EU i USA stále prodlužuje. Vládnoucí třídy se snaží udusit jiskry protestů obviněním z „terorismu“.

Nesnáším kapitalismus

Všechna tato mizérie není jen výsledkem „nastrčených“ či „zlých“ politiků a byznysmenů. Je produktem systému, v němž většina lidstva pracuje, aby menšina zbohatla. Tento systém má jméno: kapitalismus. Soutěž mezi různými společnostmi, státy a bloky států dělá události jako jsou války a sociální škrty nevyhnutelnými. Summit G8 stojí při tomto systému. Z tohoto důvodu jsou summity G8 doslova obléhány. Od protestů proti Světové obchodní organizaci (WTO) v prosinci 1999 v Seattlu se stěží konal byť jen jeden summit států a korporací, který by nebyl doprovázen masovými protesty. Proti summitu G8 v Janově (2001) demonstrovalo přes 300 tisíc lidí a italská policie zastřelila mladého aktivistu Carla Giulianiho. Ale navzdory vší represi se nekonečné spousty mladých lidí, kteří odmítají vládnoucí systém, vydávají na každý summit.

Reformistické strany a odbory, nevládní organizace a církve se budou snažit zakormidlovat hnutí proti G8 do kanálů konformních se systémem, tím že budou požadovat reformy G8 nebo jen jeho lepší politiku. Náš požadavek na svržení G8 musí být slyšet. Nenávist proti G8 musí být všeobecná.

Musíme však přeměnit naši individuální zášť na kolektivní odpor. Tyto protesty přivedou do ulic statisíce lidí – a zejména mladí lidé vynikají jako bojovníci proti zátarasům, slznému plynu a policii.

Velkou demonstrací 2. června můžeme ukázat, že my, kdo odmítáme tento summit, nejsme bezvýznamnou okrajovou skupinou. Blokádami letiště Roztok-Laage můžeme narušit chod summitu – což se přesně stalo v roce 2003 v Evianu, kde summit začal kvůli blokádám v Ženevě o šest hodin později.

Miluji světovou socialistickou revoluci!

Alternativa k bídě kapitalismu existuje. Skutečnost, že svět je řízen sedmi muži a jednou ženou (nebo přesněji institucemi, které za těmito osmi stojí), pravděpodobně kromě několika miliardářů nikoho netěší.

Alternativa spočívá ve vykořisťovaných a utlačovaných, zejména mladých mezi nimi, zorganizovaných k zničení kapitalismu. Pokud převezmeme továrny, školy, univerzity, své okolí, města, země a kontinenty do svých rukou a budeme je sami řídit, můžeme vyrábět pro potřeby všech lidí místo výroby pro zisk kapitalistů. Ale kapitalismus nepadne sám o sobě kvůli velké demonstraci v Roztoku – ani kvůli účinným blokádám. Náš odpor musí pokračovat i po týdnu summitu G8. Systém můžeme vyrvat ze základů pouze získáním většiny dělnické třídy – tedy těch, kdo dennodenně pracují – pro revoluci.

Z tohoto důvodu budujeme nezávislou revoluční organizaci mládeže. Pouze vytvořením své vlastní organizace se my, mladí lidé, učíme intervenovat v politických událostech. Nechceme se vydělovat od starších aktivistů – naopak. Historie ukazuje, že revoluční mládež může hrát klíčovou roli ve vytvoření revolučních stran.

V posledních pěti letech anti-kapitalistického hnutí jsme my, mladí, ukázali, že můžeme vytvořit světové protestní hnutí. Nyní v tom musíme pokračovat a vytvořit politickou organizaci na celosvětové úrovni.

Pryč s G8! Za revoluční internacionálu mládeže!

Koordinace iREVOLUTION, 7. února 2007