Projev na demonstraci „svobodu pro Abdullaha Ocalana“, 5. prosince 2009 v Berlíně

Sešli jsme se zde, abychom požadovali svobodu pro Abdullaha Ocalana a pro celý kurdský národ. Političtí vězni a mučení ale neexistuje jen v Turecku – menšiny jsou utiskovány v celé Evropské Unii. V tomto projevu bychom chtěli obrátit vaši pozornost na situaci v Baskicku.

24. listopadu bylo při policejní razii v Baskicku zatčeno 34 mladých lidí. Těchto 34 mladých lidí se angažovalo ve feministickém hnutí, hnutí squatterů nebo různých politických proudech. nyní jsou obviněni z členství v zakázané levicové organizaci mládeže SEGI.

Baskicko (Euskal Herria) je malou zemí v jihozápadní Evropě, která je rozdělena mezi Španělsko a Francii. Třem milionům jeho obyvatel bylo odepřeno právo na sebeurčení. Španělská ústava dnes hovoří o „nerozborné národní jednotě“.

Z oněch 34 mladých osob je 31 stále ve vězení. Všichni byli po pět dní drženi v tzv. „incommunicado“ vazbě v Madridu, což znamená, že neměli žádný kontakt s právníky, doktory, nebo vnějším světem. Během těchto pěti dnů byli bez jakýchkoliv pochyb mučeni. Španělská policie používá proti aktivistům v baskickém hnutí za nezávislost takzvané „bílé mučení“, což jsou metody nezanechávající žádné viditelné stopy, jako např. elektrické šoky, dušení igelitovým sáčkem, odpírání spánku apod.

Represe proti baskickému hnutí za nezávislost ze strany španělského státu má již dlouhou historii. V posledních letech došlo k zákazu řady politických stran, novin, rozhlasových stanic, levicových hnutí i mládežnických organizací.

Tato represe a mučení se odehrává přímo uprostřed Evropské unie. Ačkoliv se EU ráda prezentuje jako bašta demokracie a lidských práv – zejména vůči turecké vládě! – sama uvnitř svých hranic porušuje práva menšin.

Ať již v Baskicku nebo v Kurdistánu, represe menšin požadujících sebeurčení není ničím náhodným. Kapitalistické vlády v Madridu, Ankaře, Bruselu a jinde brání svůj ekonomický systém. Nemohou si dovolit opustit průmysl v Baskicku o nic víc než rezervoár levné pracovní síly v Severním Kurdistánu. Mají tedy konkrétní zájem na tom sebeurčení bránit.

Vládnoucí třídy v Baskicku a Kurdistánu ale také ukázaly, že nemají žádný zájem na sebeurčení, neboť potřebují být zadobře se svými španělskými a tureckými partnery. Například politikové jako Talabani a Barzani v Jižním Kurdistánu o represi mlčí, protože chtějí mít dobré vztahy s Tureckem. A stejně tak mlčí buržoasní strany v Baskicku, jako je například PNV, protože pro ně jsou nejdůležitější jejich obchodní styky s buržoasií španělskou. Pouze mezinárodní dělnické hnutí – dělníci ve Španělsku, kteří trpí 20% nezaměstnaností a dělníci v západním Turecku, žijící v obřích slumech – může být důvěryhodným spojencem v boji za sebeurčení.

Pouze s mezinárodní a antikapitalistickou perspektivou se můžeme postavit těmto represím. Od Donostie v Baskicku po Amed v Kurdistánu: bojujme za sebeurčení! Proti útlaku! Proti kapitalismu!

REVOLUTION – nezávislá organizace mládeže, Berlín

ARAB – Antifašistická revoluční akce Berlín