Celonárodní mobilizace studentů ze středních i vysokých škol

Po poslední významné studentské stávce, která proběhla v listopadu loňského roku a informovali jsme vás o ní v článku ZDE, došlo v Německu k další velké události. Po celé zemi se 17.června v rámci celotýdenních akcí k „Bildungsstreik“ (stávka ve vzdělávacím systému) konaly velké demonstrace. Celková účast ve všech městech se dohromady pohybovala kolem 250.000 lidí, tedy pro nás těžko představitelného čtvrt miliónu účastníků. Například v samotném Berlíně vyšlo do ulic přes 27.000 lidí, v Hamburku 13.000, v Kielu 3.000 (demonstrace se zde konala už o týden dříve), ve Flensburgu 2.500, v Drážďanech 3.500, v Brémách 3.000, atd. Celkově lidé vyjádřili svou nespokojenost ve více než 80 městech.

Požadavky

Studenti středních i vysokých škol, učitelé, profesoři a další zaměstnanci ve školství, všichni se zmobilizovali do stávky. Několik měsíců pracovaly po celé zemi místní skupiny a stávkové výbory na přípravách akcí. Stávku podpořily i odbory (zejména GEW – odbory zaměstnanců ve školství a Ver.di – odbory zaměstnanců veřejného sektoru). A tak se studenti spojili s částí pracujících na protest proti německému vzdělávacímu systému.

Německý vzdělávací systém nutně potřebuje reformu, protože nechává bezpočet osob znevýhodněných a špatně připravených. Ale na potřebné reformy údajně už nejsou k dispozici žádné peníze. Ve stejné době jsou ale bez problému k dispozici miliardy eur pro banky, které byly (v mnoha případech vinou špatného managementu) postiženy ekonomickou krizí. Desetitisíce lidí tak vyjadřovali na demonstracích svoje rozčarování skandováním hesel jako: „Dejte peníze na vzdělání místo bankám!“, nebo „Pro banky dělají vše co mohou, ale pro vzdělávání nechtějí udělat nic!“

Ale i kdyby se peníze nesypaly do bank, je toho německému vzdělávacímu systému hodně co vytýkat. Většina požadavků vyžaduje finanční prostředky: zaměstnání více učitelů (a tím méně zrušených tříd, protože pak mnohdy bývá i 36 žáků v jedné třídě), menší semináře, lepší školní vybavení, zdarma dostupné knihy, atd. Ale existuje také kritika velkého a neustále rostoucího tlaku ve školách a univerzitách, protože přepracovaní učitelé řeší nedostatek prostoru na hodinách navýšením domácích úkolů. Také je problém ve strukturování tří-stupňového vzdělávacího systému podle zájmu soukromých korporací, protože je pak značně selektivní a segregační. Přístup k vysokoškolskému vzdělání díky němu mají nepoměrně snazší privilegované vrstvy (děti bohatých vysokoškoláků). V tomto případě neexistuje např. jeden zákon, který by stávkující požadovali zrušit, ale je zde nespočet problémů, se kterými je třeba bojovat různými požadavky a akcemi.

Akce

Vládnoucí třída protesty neustále shazovala. Konzervativní ministryně školství Annette Schavan je označila za „něco včerejšího“. Ale to nemohlo odradit studenty, kteří se naopak rozhodli použít radikálnějších metod k vytvoření většího tlaku a důraznějšímu upozornění na špatnou situaci v mateřských, základních, středních i vysokých školách. Demonstranti v Mohuči rychle obsadili provinční parlament, v Mindenu zablokovali pobočky Deutsche Bank a na mnoha dalších místech studenti obsadili univerzitní budovy. Například hned ráno 17.června obsadili a zablokovali velkou část Technické univerzitě v Berlíně. Na Humboldtově univerzitě zase po celý týden obsadili celé čtvrté patro jedné z budov a na Free University rovněž v Berlíně bylo centrum pro semináře živelně přeměněno na „velitelství stávkujících“. Také byl obsazen ústav politických věd a v úterý po studentském shromáždění (s více než 1.000 účastníky) byla na chvilku obsazena kancelář univerzitního prezidenta.

Nedostatky

Přestože stávka byla bezesporu obrovsky úspěšná, nemůžeme nezmínit některé její nedostatky. I když bylo nesmírně pozitivní, že mnoho pracujících vyjádřilo svou solidaritu přímou účastí na protestech, zůstali studenti přesto do velké míry osamoceni. Odborové byrokracii se nepodařilo mobilizovat své stoupence a nechali jednotlivé členy odborů organizovat se samostatně. To nás však příliš nepřekvapilo. Připojením se ke společnému a hromadnému hnutí mladých radikálních lidí by jednotlivý odboráři mohli rychle uniknout kontrole byrokratického vedení a tomu by pak hrozilo, že přijde o výsady, kterým se jim od systému dostává. To znovu ukazuje, že je nezbytné budovat základní struktury a nespoléhat na současné odborové centrály.

Mizerný stav vzdělávacího systému je jen částí z problémů způsobených kapitalismem. Série útoků vládnoucí třídy se týká všech utlačovaných. Je jedno, jestli jste momentálně studenti středních nebo vysokých škol, zaměstnanci školství nebo pracujete jinde. Bohužel jsme znovu zaznamenali i hlasy studentů, kteří výslovně zamítali solidaritu s dělnickým hnutím („To s nimi nemá nic společného, nám jde pouze o školy“). Tento druh přístupu odráží sociální složení elitních německých univerzit (jen 13% studentů pochází z dělnických rodin), ale oslabuje sílu hnutí za lepší vzdělávací systém, protože jen samotní studenti nemohou vyvinout dostatečný sociální tlak, který by ty nahoře donutil jednat.

Výhledy

Tato stávka může být výchozím bodem pro další protesty. Vlivem nynější krize kapitalismu se bude konat ještě mnoho dalších protestů, které svedou studenty a zaměstnance dohromady. 250.000 lidí bojovalo 17.června za lepší školství. Ale stále to nestačí na vítězství v boji za zlepšení vzdělávacího systému nebo k zabránění přesunu nákladů krize na pracující a studenty (např. pomoc bankám z peněz daňových poplatníků).

Jen několik skupin, včetně Nezávislé organizace mládeže Revolution, bojovalo za společnou stávku všech utlačovaných v této společnosti. „Ze školní stávky do generální stávky!“, to byl náš hlavní slogan. Pokusili jsme se hnutí za lepší školství posunout od jeho izolovaných pozic směrem k připojení jeho bojů s bojem za práva dalších utlačovaných. Stejně tak jsme požadovali, aby kontrolu nad školami, univerzitami, podniky i továrnami měli v rukou lidé, kteří zde vyučují, studují a pracují. Byrokratická a kapitalistická kontrola nad těmito institucemi by měla skončit. Správu by měli převzít pracující a studenti, aby mohli svobodně a demokraticky řídit své vlastní život.

Je důležité předložit svůj výhled pro překonání systému. Pouze revoluční svržení kapitalismu dělnickou třídou, a to prostřednictvím demokraticky plánované ekonomiky, prostřednictvím socialismu, lze skutečně vyřešit problémy vzdělávacího systému. Vzděláním v současné společnosti se rozumí vzdělání, které slouží kapitalismu. Dokud budou kapitalisté vládnoucí třídou, budou přenášet svoje zájmy do oblasti vzdělávání i celé společnosti. Pouze pracující, kteří jsou na rozdíl od studentů schopni paralyzovat ekonomiku, mohou překonat vládu kapitálu. Proto je nutné organizovat se tak, aby se protesty ve školství propojily s protesty jinde. Pouze tak můžeme společně bojovat za naše požadavky a zájmy. Ve školách i továrnách – bojujme společně, vyhrajme společně!

Johannes, Revo a RSO Berlín