Blíže o NPA – Nové antikapitalistické straně ve Francii
Na začátku února byla na předměstí Paříže v St.Dénis založena nová politická strana, která si klade za cíl sjednotit francouzskou levici a zahájit novou éru třídních bojů ve Francii. Jmenuje se „Nouveau Parti Anticapitaliste“, tedy Nová antikapitalistická strana. Dosud ale není moc jasné, jakou roli bude NPA hrát v budoucnu v politickém životě Francie, protože její ideologický základ je ještě širší, než napovídá název samotný.

Vznik a struktura
Projekt nové antikapitalistické strany vznikl po francouzských prezidentských volbách v květnu roku 2007. Prezidentský kandidát trockistické LCR (Ligue Communiste Révolutionnaire) Olivier Besancenot získal 1,5 milionu hlasů. Podle některých průzkumů veřejného mínění je tento mladý a charismatický listonoš populárnější než francouzský prezident Sarkozy. Následně LCR vyzvala levici k vytvoření nové a silnější antikapitalistické struktury. V září téhož roku se po celé Francii objevily „výbory pro novou stranu“, které měly vytvořit lokální základy a pracovat na vytvoření nové strany. Oficiálně existovalo asi 300 výborů, které sdružovaly na deset tisíci členů a členek. Padesát z nich byly výbory mládeže.

LCR (a její mládežnická organizace JCR), největší z organizací sdružených v rámci NPA s asi 3.000 členy se před zahájením zakládající konference NPA rozhodla sama rozpustil a dala také vale své otevřeně trockistické politice. NPA se jako jejich nová organizace nebude opírat jen o trockismus, ale bude se snažit kombinovat „nejlepší myšlenky“ z různých socialistických, komunistických a anarchistických tradic. Olivier Besancenot podle svých vyjádření například sám sebe nevidí v tradici Trockého, ale spíše Che Guevary – přestože je poněkud nejasné, co přesně si nynější francouzská radikální levice může vzít z Guevarovi koncepce guerillové války.

Na zakládající konferenci NPA byly přítomny různé proudy francouzské radikální levice. Jejich zaměření se lišilo natolik, že nemohly ani najít alternativu ke jménu Nová antikapitalistická strana, což měl být původně jen pracovní název. NPA se přesto chce distancovat od „zastaralých“ pojmů, aby mohla mluvil k nové generaci a vytvořit „socialismus pro 21. století“.

Vzhledem k tomu, že většina členů NPA nebyla předtím nikdy nikde politicky organizována, lze vidět jako úspěch pouze to, že LCR se podařilo tímto projektem velice rozšířit svůj vliv. Ale cena za to byla příliš vysoká. LCR musela opustit od svého marxistického dědictví, které si nesla po mnoho desetiletí a nechává se unášet více a více doprava.

Politický program
Základní zásady NPA byly na zakládající konferenci přijaty velkou většinou hlasů (540 z 590 přítomných delegátů). Vzhledem k obrovské škále proudů, které se zde současně sešly, není velkým překvapením, že je program v některých aspektech velmi vágní.

Na jedné straně program jasně říká, že kapitalismus je zodpovědný za tři hlavní krize (ekonomickou, sociální a ekologickou), do kterých se svět čím dál hlouběji propadá a že pouze ekologicky odpovědný socialismus může tyto krize překonat. Odmítá také soukromé vlastnictví výrobních prostředků, požaduje sebeorganizaci výroby v souladu s demokratickým plánováním a neustále odkazuje na pracující třídu. Na druhou stranu chybí popis explicitní strategie, jak má být těchto cílů dosaženo. Důvodem je skutečnost, že různé proudy v rámci NPA jsou v naprosté neshodě ohledně strategie a taktiky potřebné k překonání kapitalismu.

Jedním z příkladů může být diskuse o cílem NPA. Má to být socialismus, eko-socialismus, nebo něco úplně jiného? Jak již bylo řečeno, většina se rozhodla pro termín „socialismus pro 21. století“. V každém případě se jedná o velmi nešťastnou volbu, protože „socialismus pro 21. století“ vyhlásil již venezuelský prezident Hugo Chávez. Přestože se struktury NPA ohradily, že jejich cílem je něco odlišného od Chávezova „socialismu s podnikateli pod hlavičkou bolívarské revoluce“ v současné Venezuele, z revolučního hlediska je problematické tyto pohledy jasně odlišit.

Dalším a ještě závažnějším dokladem pro nás je, že nemohl být vyvinut jasný postoj k otázce vlády: v současné době NPA odmítá koalici se sociálními demokraty (včetně voleb do Evropského parlamentu), ale v NPA existuje také pravé křídlo (jako dříve v LCR), které nechce vyloučil možné koalice se všemi možnými levicovými stranami ve Francii včetně reformistů. Ale pro revolucionáře musí být jasné, že by se neměli podílet na žádném druhu buržoazní vlády (a to nejen odmítnutím vlády provádějící sociální škrty, jak to nyní činí NPA). Místo toho by měli bojovat za vládu pracujících, která bude založena na systému pracovních rad.

Perspektiva
V tomto okamžiku NPA není revoluční v tom smyslu, že by měla jasnou koncepci, jak má dělnická třída vést boj za socialismus. Ale francouzští revolucionáři mohou bojovat uvnitř NPA pro její jasnější zaměření tímto směrem. Zda se bude NPA rozvíjet do úspěšného modelu a vytvoří velkou francouzskou radikální levici nebo nikoli, nelze nyní s určitostí přesvědčivě vyhodnotit. Potenciál pro takový vývoj určitě existuje – vzhledem k akutní situace třídního boje ve Francii (v letošním roce jsme zde již viděli dvě generální stávky). Nicméně v současné době je NPA spíše strana různých sociálních hnutí než strana s revolučním programem. To může být výhoda v případě, že revolucionáři uvnitř NPA budou schopní využít záběr organizací vně strany a propagovat revoluční myšlenky. Ale také to sebou nese riziko, že se NPA přizpůsobí politickému mainstreamu, nepřekročí svou programovou nejednoznačnost a zůstane jen neslaným nemastným projektem na půl cesty…

Stefan, Revo Berlín