V pondělní večer 27. dubna 2009 došlo v Brně k brutálnímu napadení několika členů brněnské sekce Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ), nástupnické organizaci po Komunistickém svazu mládeže (KSM), který byl státním aparátem zakázán pro svoji snahu o nahrazení kapitalismu socialismem.

I když naše představy socialismu se od „socialismu“ SMKČ značně liší, chápali jsme rozpuštění sdružení doprovázené policejní šikanou jeho vrcholných představitelů jako útok na celou radikální levici, protože překonání kapitalismu pochopitelně deklarují i další skupiny a organizace. Část levice, i když je sporné, zda se v tomto případě o levici vůbec jedná, se ale rozhodla SMKČ napadnout a to přímo fyzicky.

Podle prvotní domněnky samotných obětí byli útočníci neonacisté. Zaútočili ve večerních hodinách, zezadu a nečekaně a použili zbraně (boxery, tyč a skleněnou láhev). Všichni byli maskovaní a v černém oblečení. Jeden z napadených (mimochodem otec dvou dětí) musel zůstat v nemocnici, další dva byli „pouze“ ošetřeni. K šoku ale došlo, když se k útoku přihlásila skupina s názvem Autonomní Antifa Morava (AAM) a hrdé oznámení o tomto odporném činu publikoval i hlavní web Antifašistické akce www.antifa.cz. Podle nás tím tato malá skupinka moravských elitářů vystupující pod značkou Antifa dokonale podryla zásady boje proti fašismu a neonacismu, které sama deklaruje.

Násilí proti fašistům není samoúčelné (i když u řady „antifa“ jedinců je tomu zjevně jinak). Násilí proti neonacistům a fašistům je jedním z prostředků boje proti lidem, kteří odmítají jakékoliv diskuse a kompromisy a své rasistické a fašistické myšlenky prosazují násilím páchaným na komkoliv, kdo se jim zrovna znelíbí. Někdy jde o příslušníky etnických menšin, jindy o homosexuály, židy, alternativní mládež, odboráře, antifašisty. Neonacisté používají násilí jako prostředek zastrašování a antifašistická odpověď násilím bývá krajní forma odporu proti nim. Útočit na jedince a skupiny, navíc rovněž z levice, kteří žádné násilí nepáchají a nikdy nepáchali jenom proto, že mají jiný názor, že taktika fašistická, nikoliv antifašistická. Ale přesně k tomu v Brně došlo a Autonomní Antifa Morava tak svým činem před veřejností pošpinila myšlenku radikálního antifašismu jako celku, protože jej prezentuje jako ideologii neopodstatněného násilí proti stoupencům alternativních a opozičních názorů.

Někteří čeští anarchisté rádi nazývají komunisty a marxisty „rudými fašisty“. Nutno připomenout, že samotná Antifašistická akce byla roku 1930 založena Komunistickou stranu Německa jako obranné polovojenské antifašistické oddíly bojující proti vzrůstu nacistického hnutí. Dnešní německá Antifa se otevřeně účastní levicových setkání a demonstrací, např. každoroční lednové Luxemburg-Liebknecht-Lenin demo. Stejné akce se vedle Antify účastní i Revo, další revolučně-marxistické skupiny, ale také stalinistické a maoistické organizace, většinou tvořené tureckými nebo kurskými přistěhovalci. U švédské Antify jsme se setkali s používáním srpu a kladiva, znaku, který nemá na západě punc autoritativního státního aparátu stalinismu, ale naopak dělnického odporu proti státu kapitalistickému.

Naproti tomu česká Antifa striktně odmítá jakoukoli spolupráci s neanarchistickou radikální levicí. Často mezi mladými lidmi dokonce sama šíří antikomunismus a nenávist proti ostatní levici, marxistům a dalším. Možná i proto byla aktivita radikálních antifašistů v poslední době velmi slabá. Zatímco neonacisté pořádají čím dál více pochodů o stovkách účastníků, s antifašistickou odezvou se setkávají čím dál méně. Romové se na svou obranu dokonce začali organizovat sami, podpora jejich akcí ze strany antifašistů byla ale bohužel minimální. Kritika této „nemohoucnosti“ sílí i v rámci anarchistické scény (magazín A-kontra 1/09). V našem prostředí tak není možné budovat taktiku jednotné antifašistické fronty a účinněji bránit nárůstu fašismu. Vedle objektivních příčin ekonomické krize a neřešení problému romských ghett usnadňuje subjektivní faktor roztříštěnosti české antifašistické scény další vítězství neonacistům. Možná jako snahu o částečnou kompenzaci této neschopnosti si moravští „antifašisté“ místo neonacistů vybrali snadnější cíl, naprosto neškodnou skupiny tří lidí. Napadne příště Antifa shromáždění ČSSD, KSČM nebo demonstraci odborů? Všechno to jsou přece „autoritářské“ organizace.

Autonomní Antifa Morava svým činem ukázala společnosti, že levicoví aktivisté, kteří se paradoxně vraceli z pietní akce za oběti nacistické okupace, dnes mohou očekávat útok nejen od nácků, ale i od některých „antifašistů“. Hezky jsme tak neonacistům odhalili svoji roztříštěnost a neschopnost společné antifašistické práce. Je zřejmé, že násilné spory uvnitř české levice, které Antifa čas od času vyvolává, napomáhají zejména současnému kapitalistickému systému, protože podlamují akceschopnost jeho odpůrců jako celku, vyčerpávají aktivisty v neplodných bojích mezi sebou a diskreditují nás všechny před veřejností.

Organizace nezávislé mládeže REVO se proto připojuje k iniciativě SZM, jasně odsuzuje kontraproduktivní útok na členy SMKČ a k podobnému vyjádření vyzývá i další jedince a skupiny na české levici. O existenci skupiny s názvem Autonomní Antifa Morava nebyla až do útoku žádná zmínka, část anarchistické scény tak zpochybňuje, kdo vlastně za útok stál. Aby se vyvrátila podezření, kdo má tento brutální čin skutečně na svědomí, vyzýváme Antifašistickou akci, aby se jednoznačně vyjádřila, jestli za útoky stojí její skupina a jestli tento krok schvaluje. V případě, že ano, ji jednoznačně vyzýváme, aby nesuplovala roli neonacistů a antikomunistů, ale dostála svého jména a bojovala po boku ostatních proti fašismu.

REVO Česko, www.revo.cz.tc