Mladí lidé jsou za kapitalismu předmětem specifických forem útlaku. Máme špatná pracovní místa za malé mzdy, trpíme svévolí rodičů a učitelů, je nám bráněno projevovat svoji sexualitu, nemůžeme volit, ale můžeme být vysláni na smrt v imperialistické válce. To je jen pár příkladů tohoto útlaku, který je produktem kapitalismu a může proto skončit pouze s jeho svržením.

Tento útlak je reprodukován také uvnitř levice. V každé reformistické straně lze spatřit, jak dospělí rozhodují o politice, zatímco mladí lidé jdou vylepovat plakáty.

Dnešní antikapitalistické hnutí, celosvětově aktivní od protestů proti schůzce WTO v Seattlu, je v prvé řadě hnutím mládeže. Hlavy hnutí pochází z nevládních organizací nebo reformistických stran a odborů, ale ruce a nohy hnutí jsou tvořeny radikální mládeží.

Tradiční levice, jako jsou reformistické strany nebo odbory, je mezi mládeží mimořádně slabá. Dnešní antikapitalistické hnutí je vlastně vyjádřením skutečnosti, že mladí lidé se stávají politicky aktivními obcházením této levice a dělnického hnutí.

Nejpokročilejší části kapitalistického hnutí je třeba získat pro třídní boj a perspektivu proletářské revoluce. Bojujeme za to, aby se mladá základna hnutí organizovala nezávisle na “starém” reformistickém vedení a sama držela kormidlo ve svých rukou.

K dalšímu vývoji potřebuje radikální mládež nezávislou revoluční organizaci mládeže. Komunistické hnutí se o takovou organizaci zasazuje již století. Komunistická internacionála napsala v roce 1921: “Celá historie proletářského hnutí mládeže v každé zemi ukazuje, že pouze nezávislé, tedy samy sebe řídící organizace mládeže vytvářejí smělé a odhodlané revoluční bojovníky a bystré organizátory proletářské revoluce a sovětské moci”. (1)

Heslo “úplné samostatnosti hnutí mládeže”, které Lenin bránil (2), má dvě roviny:
1. Rozchod mladých lidí s organizacemi reformistů skrze ostré odmítnutí poručníkování a byrokratismu všeho druhu.
2. Umožnění toho, aby mladí aktivisté měli odpovědnost za svá rozhodnutí a učili se tak ze svých úspěchů i chyb.

Proto REVOLUTION pracuje na vytvoření zcela nezávislého, revolučního komunistického hnutí mládeže. Politická a organizační nezávislost znamená, že mladí lidé musí sami rozhodovat o svoji politice a nezávisle ji také uvádět do praxe. Mladí lidé potřebují více než jen teorii: potřebují ducha odporu a samostatnosti, jimž se mohou naučit pouze v boji za své myšlenky (slepé poslušnosti se již učí v buržoasních školách). Komunistická organizace mládeže musí být školou revolučního boje, s neustálým politickým vzděláváním v teorii marxismu.

Našim cílem je široká mládežnická organizace, v níž mohou participovat všichni mladí lidé, kteří chtějí bojovat proti kapitalistickému systému; organizace s programem založeným na marxismu a zkušenostech dělnického hnutí. Každá generace musí přistupovat k socialismu po své vlastní cestě, a proto dnešní mladí aktivisté musí vypracovat i své nové mylšenky než by pouze přejímali již hotové poučky od svých politických “rodičů”. Proto musí revoluční mládežnická organizace nejen se vší rozhodností intervenovat v třídním boji, ale musí též poskytovat místo pro co nejširší diskusi všech politických otázek.

Nezávislost neznamená, že se chceme vydělovat od starších aktivistů. Revolucionáři s již většími zkušenostmi jsou pro nás mimořádně důležití jako učitelé a rádci. Ale jak před sto lety prohlásil Karel Liebknecht: “Mládež si musí sama volit své vůdce a rádce”. (3) Konkrétně to pro nás znamená, že vítáme návrhy a podněty pro naši práci, ale mládež musí sama rozhodnout, co s těmito návrhy udělá.

Pro projekt podpory a budování nezávislých skupin mládeže chceme získat i další revoluční skupiny a především jejich mladé členy. Na této základně budeme společně pracovat s dalšími revolučními skupinami, s nimž sdílíme programové cíle. Tyto skupiny musí přijmout jako náš strategický projekt to, že mladí aktivisté potřebují sebe-řídící struktury (a proto se zdržet vytváření uzavřených frakcí a vstupování do své vlastí mládežnické organizace s cílem ji ovládnout).

Vytvoření nezávislé revoluční organizace mládeže není cíl sám o sobě. Jde nám o mobilizaci sil mládeže pro vytvoření revoluční strany dělnické třídy.

Tam, kde se vytvoří revoluční dělnická strana ovlivňující masy, se revoluční mládežnická organizace musí stát její organickou součástí tj. účastnit se na jejím rozhodování na základě rovnosti a dodržovat společná rozhodnutí. Takováto strana by sjednotila revolucionáře všech věků a v protikladu k malé propagandistické skupince by vedla významné akce třídního boje. Mládež pak musí být v čele těchto akcí. Ale i v tomto případě by si mládežnická organizace potřebovala uchovat svou organizační nezávislost tj. účast v revoluční straně by podléhala stélému prověřování.

K získání nejširších sil z řad mládeže pro revoluční program a jemu odpovídající organizaci voláme po vytvoření revoluční internacionály mládeže. Tuto věc nevidíme jako krátkodobý projekt s realizací do několika měsíců. Jde nám o strategickou orientaci na níž jsme neustále zaměřeni.

Mezinárodní konference REVOLUTION,
28.července 2007, Liberec

.

Poznámky:
1. “Teze o hnutí mládeže”, přijaté Výkonným výborem komunistické internacionály v srpnu 1920, vyšlo v “Declarations of Independence”, str.17
2. “Internacionála mládeže”, V.I.Lenin, vyšlo v “Declarations of Independence”, str.15
3. “Dělnické hnutí a organizace mládeže”, K.Liebknecht, vyšlo v “Declarations of Independence”, str.13